Úsměv o Vánocích, Advent, Jak zvládnout stres

Milé čtenářky a milí čtenáři Onkaokna!

Přeji Vám k letošním vánočním svátkům, aby Vás zahřály láskou, daly naději do náročných situací. Přeji Vám vánoční atmosféru lásky ve Vašich domovech a šíření této pohody do Vašeho okolí. Připojuji vánoční dárek, tentokrát bude o tom, jak se vánoční svátky slaví v Mexiku, a také o hodnotě úsměvu. Přeji Vám sílu i radost pro každý den nového roku 2006.

A protože odcházím na jiné pracoviště, přeji Vám, aby se Vám vždy dařilo naplňovat život tím, co nepomíjí – láskou.

Děkuji Vám za vše.

PhDr. Martina Kosová

Co znamená úsměv o Vánocích

Advent a Vánoce po mexicku

V Mexiku žije velmi různorodé a početné obyvatelstvo, proto se v některých oblastech způsob oslav liší. Všichni ale velice rádi prožívají tyto svátky společně s příbuznými a přáteli.

V adventu začínají tzv. posada, kdy lidé navštěvují domy svých příbuzných a přátel. Za zpěvu koled symbolicky žádají, aby mohli jít dovnitř – podobně jako Panna Maria s Josefem, když hledali přístřeší v Betlémě.

Stejně jako u nás můžeme vidět bohatě vyzdobené obchody, slyšet koledy a zažívat v ulicích měst vánoční atmosféru. Chybí tu ovšem sníh a mráz. „Vánoční hvězdy“, které u nás kupujeme v květináčích, rozkvétají na velkých keřích, naopak v květináčích si Mexičané pořizují vánoční stromek. Děti mají velice rády tzv. piňatas – papírové postavičky, které v sobě mají ukryté sladkosti. Panák se za šňůru pověsí na strom a dítě se zavázanýma očima musí basebalovou pálkou postavičku trefit tak, aby se rozbila. Pak z ní totiž vypadnou bonbóny i jiné dobroty, na které se všechny kolemjdoucí děti vrhnou.

Štědrý den vypadá jako každý jiný. Lidé jsou v práci až do pozdních hodin a na bohoslužbu chodí odpoledne nebo večer. U stromečku nesmí chybět obrazy Ježíše a Panny Marie Quadalupské, patronky všech Mexičanů.

Štědrovečerní večeře – nadívaný krocan, nejčastěji na pomerančích – se podává až po půlnoci. Protože v Mexiku jsou početné rodiny, krocan musí být tak veliký, aby se na každého dostalo.

Na mnoha místech se nadělování dárků koná tři dny: po štědrovečerní večeři, na Silvestra a na Tři krále. Dárky bývají maličkosti, často vlastní výroby. Nejde jim o to ohromit drahou věcí, ale udělat radost. V chudších rodinách řeší nadílku domácí loterií. Všichni účastníci přinesou do společného koše malý dárek, podle počtu přítomných osob se rozepíší lístky, a pak se losuje o ten který balíček. Každý něco dostane, užije se legrace a vítěz vždy dárek za potlesku ukazuje ostatním.

Advent

Slovo advent pochází z latinského adventus tj příchod. Od roku 380 jím označujeme období církevních příprav na vánoční svátky. Vedle církevně laděného předvánočního času, plného napětí a očekávání, pochází obyčeje tohoto období z pradávna z pohanského období. Něco starého končilo a nové se rodilo.

Den sv. Ondřeje byl věšteckým dnem. Magické úkony se týkaly předvídání budoucnosti: kdo se ožení, kdo onemocní.

Barbory mají svátek 4. prosince. Mnozí z nás si dávají do vázy větvičky“ barborky“ jen pro radost. Dříve se věřilo, když vykvetou, bude svatba. Barbora také představovala tajemnou osobu, která obdarovávala děti.

Sv. Mikuláš byl uctíván jako ručitel šťastného manželství, patron a ochránce mořeplavců, mlynářů a obdchodníků. My ho známe spíše jako důstojného dobrotivého muže ve společnosti trestajícího čerta a nadělujícího anděla.

Na 7. prosince chodíval Ambrož v bíle zahalené postavě. Rozhazoval sladkosti a když je chtěly děti sebrat, honil je.

Podle juliánského kalendáře zavedeného Gaiem Juliem Caesarem a platného až do roku 1582 se zimní slunovrat slavil na Lucii, tedy o 10 dní dříve než dnes. Lucie měla nejčastěji podobu bíle zahalené ženy s velkými zuby. V jižních Čechách měla dlouhý zobák. Byla symbolem čistoty a ochránkyní přadlen. Na její svátek se však příst nesmělo.

Betlémy se objevily v 16.století, ale k rozkvětu lidového betlémářství docházelo až v 2. polovině 19. století a po roce 1900.

Drobné dárky se nejprve pokládaly k jesličkám. Zvyk zdobit vánoční stromek jsme převzali z Německa. O Vánocích roku 1812 překvapil po večeři společnost ředitel Stavovského divadla pan Jan Karel Liebich nazdobenou štíhlou jedličkou se svíčkami a pozlacenými řetězy.

Zeleň však od pradávna nechyběla. Větvičky z chvojí se pokládaly na vánoční stůl nebo se nad něj zavěšovaly. Věřilo se, že přinášejí štěstí, zdraví a úspěch.

Vánoce v křestanském pojetí jsou oslavou narození malého Ježíška. Na Štědrý den hospodyně s rukama od těsta vyběhly do sadu obejmout stromy, aby zajistily úrodu na příští rok. Celý den se zachával přísný půst, jen děti směly sníst kousek chleba. Slepicím se sypalo zrní do magického kruhu, aby nezanášela vejce. Na stole nesměla chybět ošatka se všemi obilninami, aby se zajistila úroda. Večeře bývala bohatá, měla mít devatero jídel. Věřilo se, že čím více chodů, tím více snopů na poli. Zbytky jídel od večeře se dávaly jednak dobytku a drůbeži, jednak se zakopávaly v zahradě, aby stromy dobře rodily. Část jídla se házela i do studně, aby byl dostatek dobré vody a část dostal i oheň, aby neškodil.

Na Boží hod se nepracovalo, neuklízelo, nevařilo, ani lůžko se nestlalo.

Na Štěpána dostávali čeledníci výslužku a někteří odcházeli hledat si službu jinam. Nám tento den připomíná koledování.

Koledovalo se i na Nový rok s proutkem v ruce. Proutkem se netrestalo, symbolizoval štěstí a úspěch. Svátkem Tří králů končí období Vánoc. Chodívalo se na koledu, ale také se věštila budoucnost. Naposledy se v tento den rozzářil stromeček. Jen někde voněl až do Hromnic do 2.2., kdy zpravila se betlémy stěhovaly do komor a na půdy. Dny plné kouzla a pohody skončily.

Včerejšek je historie, zítřek tajemství a dnešek je dar, kterého musíme využít.

Přeji Vám,
abyste byli zdraví a svěží po celý rok 2006,
abyste našli vnitřní rovnováhu a pohodu,
abyste měli dostatek odvahy, optimismu a klidné mysli,
abyste se dokázali vyrovnat i s neúspěchy, když se zrovna nedaří,
abyste se dokázali radovat z každého všedního dne,
abyste nezapomínali na ty, kteří vás mají rádi,
abyste život prožili co nejkrásněji.

Za redakci ONKO OKNO a Ligu proti rakovině Brno
MUDr. Milana Šachlová, CSc.

Novoroční „slovo do pranice“

Jak zvládnout stres?

Na svět jsme přišli s určitou výbavou. Během života jsme získali nové zkušenosti, vytvořily se naše vlastní způsoby chování a reagování, vytvořili jsme si žebříček hodnot, naučili jsme se dovednostem v jednání s druhými lidmi. To vše do jisté míry rozhoduje o tom, co pro nás představuje stresor a jak na něj budeme reagovat. Při řešení životních situací má rozhodující vliv náš aktivní přístup k životu, naše schopnost tvrdě a usilovně bojovat se všemi obtížemi.

ONKO OKNO 6/2005