Za nákupy do lékárny

V lékárně si můžete vyzvednout lék, který Vám předepíše lékař na recept. Také si však můžete koupit tzv. potravní doplňky, přestože by se měly správně terminologicky poznačovat jako doplňky stravy. Jejich prodej u nás dosahuje odhadem kolem tří miliard korun ročně a stále roste. Občané si je kupují z vlastních kapes a věří jim jako lékům a někdy i víc. Mnohdy mají pěkné balení, zajímavou reklamu a to vše ovlivňuje rozhodování kupujícího v lékárně. Ruku na srdce, kolik z Vás se ošívá, když si má připlatit za lék („vždyť si celý život platím daně“), který prošel klinickými studiemi a je odzkoušený a na druhou stranu jste ochotní zaplatit nemalé částky na výrobky, o jejichž zázračné účinnosti se dá velmi pochybovat.

Pro laickou veřejnost je nejméně přehledná hranice mezi doplňky stravy (food supplements) a léčivými přípravky, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis, čili volně prodejnými léčivými přípravky (označovanými také jako OTC - over the counter). Z odborného i právního hlediska je však tato hranice jasně zřetelná.

Základním cílem použití léčivého přípravku je léčba nebo prevence onemocnění, popřípadě obnova, úprava či ovlivnění fyziologických funkcí. Léky jsou registrovány Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) a ten posuzuje jejich kvalitu, bezpečnost a účinnost pro deklarovaný účel použití. Texty, jako je příbalová informace či souhrn údajů o přípravku, podléhají schválení SÚKL a jsou pro výrobce respektive držitele rozhodnutí o registraci závazné. Registrace je velmi komplikovaný proces. Také způsob výdeje podléhá schválení.

Doplňky stravy mají být vhodné pro výživu, měly by doplňovat běžnou stravu na úroveň příznivě ovlivňující zdravotní stav. Nejsou určeny k prevenci, k zmírnění nebo léčení zdravotní poruchy. Souhlas s uvedením této zvláštní potraviny do oběhu dává svým rozhodnutím Ministerstvo zdravotnictví, které mu přiděluje HEM kód. Administrativně tato záležitost spadá pod hlavního hygienika. Není posuzována účinnost, nejsou schvalovány návrhy textů (odpovědnost je na výrobci), nerozhoduje se o způsobu výdeje. Pokud tedy výrobce doplňku stravy deklaruje, že je jeho přípravek prodejný jenom v lékárnách, jedná se pouze o jeho rozhodnutí (jde například o marketingový tah). Neznamená to tedy žádný doklad účinnosti. Ani bezpečnost není dokladována a posuzována náročným procesem požadovaným u léčiv. U doplňku stravy musí být prokázána pouze mikrobiologická nezávadnost a nepřítomnost těžkých kovů.

Doplňků stravy se týká zákon o potravinách. Jiná vyhláška řeší způsob jejich označení, mimo jiné se zakazuje uvádět kupujícího v omyl. Jsou určena i pravidla pro reklamu, je špatné např. uvádět 0,5 procent tuku, kdy je číslo za desetinou čárkou v nepoměrně menší velikosti. Nesmí se také odkazovat na kvalitu jiného přípravku a zlehčovat ho nebo používat formulaci „bezpečná alternativa nebezpečných léků“. Reklama nesmí využívat motiv strachu, dále může obsahovat nadsázku, ta však musí bý zjevná. Je nepřípustné např. tvrdit, že s preparátem zákazník zhubne, i když bude jíst všechno, co chce. Také reklama na potravinové doplňky nemůže užívat např. formulace „účinky podloženy celou řadou studií“ nebo klamavý popis složení („stoprocentně přírodní“), či klamavé údaje o způsobu zpracování („bez chemických úprav“). Není dovoleno, aby výrobku byly přisuzovány účinky, které nemá („ absolutní jistota účinnosti“ či „zaručené výsledky“) nebo aby byly zmiňovány neexistující jedinečnosti a zvláštnosti („ojedinělý lék pro ženy nad 40 let“, „obsahuje jedinečnou látku“ apod). Pokud přípravek propaguje lékař, musí být v reklamě uvedeno, že se jedná o doplněk stravy.

Po přečtení tohoto textu Vás jistě napadne celá řada reklam a výrobků, s jejichž agresivní reklamní kampaní jste se setkali. Představují především výhodný obchod s důvěřivostí lidí a útok na Vaši peněženku.

Ze Zdravotnických novin 3/2004 čerpala
MUDr. Milana Šachlová, CSc.