Registry dárců kostní dřeně

„Podstatná je altruistická motivace dárce, protože není odměněn ničím jiným než uspokojením z vědomí, že mohl být zachráněn život nemocného člověka“. Prof. E. D. Thomas, průkopník transplantací kostní dřeně, nositel Nobelovy ceny za medicínu v roce 1990

Transplantace kostní dřeně bývá poslední záchrannou metodou léčení nejtěžších nemocí krve, jako jsou leukemie, aplastická anémie, lymfomy, myelom a jiné typy rakoviny, těžké vrozené imunodeficience (poruchy obranyschopnosti) apod. Rozvíjí se a zdokonaluje se ve světě desítky let. Každoročně přináší naději tisícům nemocných v jinak bezvýchodné situaci. Nahrazuje jim nejenom chorobou definitivně zničené krvetvorné buňky, ale navíc často vnáší do organismu i novou obrynyschopnost proti původní nádorové chorobě. Bohužel stále ještě není dostupná pro každého, kdo by ji naléhavě potřeboval. Základní podmínkou transplantace dřeně z člověka do člověka je dostupnost vhodného dárce, jehož krevní a imunitní buňky mají šanci se s tělem pacienta definitivně spojit. Toho lze dosáhnout jen za podmínky úplné či velmi blízké shody tkáňových znaků dárce a příjemce dřeně, tzv. HLA antigenů.

K úspěšnému přihojení cizích krvinek je potřeba, aby se tkáňové znaky dárce a příjemce dřeně co nejdokonaleji podobaly, jinak tělo transplantovanou dřeň buď vůbec nepřijme, nebo naopak transplantované krvinky se sice uchytí, ale začnou tělo svého nositele poškozovat, protože jsou pro ně „cizí“. HLA znaky jsou u každého jedince vrozené. Jednu polovinu znaků dědíme od matky a druhou od otce, proto se shoda najde nejsnáze mezi vlastními sourozenci, pokud ovšem zdědí přesně stejné sady znaků.

Aby mohli dostat šanci i ti pacienti, kteří vhodného dárce v rodině nemají (a těch je a bude vždy většina), existuje jediná cesta: zakládat a rozvíjet databáze dobrovolníků, jejichž HLA typ je předem vyšetřen a znám a kteří jsou ochotni v případě potřeby darovat malé množství svých krvetvorných buněk.

První opravdu úspěšný registr vznikl v roce 1974 v Anglii díky statečnosti a odhodlání maminky těžce nemocného chlapečka, paní Shirley Nolanové. Dnes funguje databáze jako celosvětový počítačový systém, na němž spolupracuje 56 registrů ve 41 zemích světa, nyní má asi 10 miliónů dárců.

V ČR je evidováno asi 50000 dobrovolných dárců. Naše země je v přepočtu na počet obyvatel nejlepší ze zemí bývalého východního bloku a na 15. příčce ve světě. První český registr vznikl v roce 1991 a v roce 2005 obhájil jako čtvrtý na světě prestižní akreditaci. Ještě významnější je to, že výsledky transplantací jsou srovnatelné se zahraničními centry. Žádný z českých pacientů dnes nemusí podnikat zoufalé kroky a organizovat soukromé sbírky, aby mohl podstoupit tento výkon v zahraničí. Naopak cizinci přijíždějí k nám.

Kdo může být dárcem?

Stačí jen přijít a přihlásit se. Informace jsou na všech transfuzních odd. nebo www.kostnidren.cz nebo www.czechbmd.cz. Členství je přísně chráněno proti zneužití dat. Ne každý, kdo se zaregistruje, bude v budoucnu k darování vyzván, pravděpodobnost není příliš velká. Přesto každý dává naději.

Jsou 2 způsoby darování krevních buněk

  1. Odběr kostní dřeně z pánevní kosti. Odběr se provádí v narkóze, výkon trvá asi 1 hodinu. Může být spojen se ztrátou krve, proto před odběrem si dárce na transfuzní stanici nechá odebrat a uschovat jednu konzervu vlastní krve, kterou pak dostane zpět po odběru dřeně (autotransfuse). Můžete mít pocit bolesti v křížové krajině jako po uhození. Není nutná pracovní neschopnost, máte nárok na 4 dny placeného pracovního volna. Získaná dřeň se podá tentýž den pacientovi do žíly jako transfuse.
  2. Pomocí injekce tzv. růstových faktorů dojde k vyplavení kmenových buněk z kostí do krevního oběhu. Po této injekci může dárce pociťovat vyjímečně „chřipkové“ příznaky. Čtvrtý den po podání tohoto přípravku je dárce napojen na separátor, odděluje se vrstvička kmenových buněk v malém sběrném vaku přístroje a ostatní krevní součásti se vracejí zpět do těla dárce. Čerpání pracovního volna je stejné jako v prvním případě.

Dobrovolné dárcovství krvetvorných buněk je nadějí pro všechny nemocné,

jejichž poslední nadějí je transplantace. Mohou mít život před sebou, dáme-li jim příležitost, každý z nás, komu není osud druhého lhostejný.

Z časopisu Onkologická péče vybrala MUDr. Milana Šachlová, CSc.