Onkologická péče u nemocných vyšší věkové skupiny

Riziko nádorového onemocnění se s věkem významně zvyšuje. Nárůst počtu nádorových onemocnění ve vyšším věku je při prodlužování střední doby života stále zřetelnější zejména ve vyspělých zemích. V evropských zemích se 60% nádorových onemocnění a 70% úmrtí na zhoubné nádory vyskytuje ve věkové skupině nad 65 let. Nejčastěji se vyskytujícími nádory ve věkové skupině nad 70 let je karcinom plic a karcinom prostaty u mužů, karcinom tlustého střeva a karcinom prsu u žen. Stárnutí je složitý biologický proces, který u každého jedince probíhá v jiné chronologii. Kalendářní stáří je jednoznačně vymezitelné, ale nevystihuje jednoznačně celkový stav a výkonnost jedince. Dnes je za počátek stáří vesměs považován věk 65 let a o vlastním stáří se hovoří od věku 75 let. Biologické stáří je odrazem výkonnostního a funkčního stavu.

Větší výskyt nádorových onemocnění ve vyšších věkových skupinách souvisí s delším časovým obdobím působení rakovinotvorných faktorů. Čím déle působí tyto rakovinotvorné faktory, tím narůstá pravděpodobnost, že dojde k poruše informačního centra buňky. Zdravé buňky stárnoucího organismu nejsou schopny se opakovaným útokům bránit a tyto změny opravit. Ztráta a narušení kontrolního systému buněk vede ke vzniku nádorového bujení.

Biologické chování některých nádorů se mění s věkem. Běžné je přesvědčení, že u starších mají nádory pomalejší přirozený průběh než u mladších osob. Není to pravda a některé nádory jsou ve vyšším věku naopak agresivnější (útočnější). Patří mezi ně zhoubné onemocní postihující krevní elementy - akutní myeloidní leukémie, dále např. nádory vaječníků. Naopak pomalejší vývoj nemoci lze očekávat u karcinomu prsu.

Ve srovnání s mladší věkovou skupinou jsou nádorová onemocnění diagnostikována u starší věkové skupiny více v pokročilých stadiích. Starší pacienti mají tendenci spíše skrývat skutečné obtíže upozorňující na vážné, ale léčitelné onemocnění.

Účinná léčba nádorových onemocnění ve stáří vyžaduje syntetické spojení znalostí geriatrie i onkologie. Neopominutelnou součástí je proto vyšetření, které zahrnuje nejen vyhodnocení závažnosti přidružených chorob, ale též zhodnocení funkčního, mentálního a nutričního stavu pacienta. U skupiny pacientů vyššího rizika je nutné pečlivě vyvážit možná rizika a prospěch z plánované léčby. Nejvyšší riziko komplikací je ve skupině tzv. „ křehkých nemocných“, kde se sčítá věk, stav mysli, přidružené choroby a sociální situace.

Vyšší věk není rizikovým faktorem operace, ale jsou jím přidružené choroby, zvyšující chirurgické riziko. Ukazuje se, že plánované operace pro zhoubný nádor jsou u starších osob relativně bezpečné, a to i po osmdesátém roce věku. Akutní operační výkony jsou spojeny se zvýšením rizika pooperačních komplikací. K větší bezpečnosti chirurgických výkonů u starších osob přispívají v dnešní době méně invazivní endoskopické techniky, laserová chirurgie a vývoj nových méně zatěžujících forem anestézie. V pooperačním období je třeba věnovat zvýšenou péči dechové rehabilitaci.

Radioterapie (ozařování) je velmi výhodná u starších nemocných zvláště v situacích, kdy chirurgický výkon nebo chemoterapie jsou z důvodu rizik neproveditelné. Nemocní vyššího věku v dobrém výkonnostním stavu tolerují léčbu zářením i vyšším věku.. Léčba zářením a chirurgická léčba nejsou navzájem soupeřící léčebné discipliny, naopak v léčbě nádorů se často doplňují. Pokud je možnost volby, tak by měla být vždy zvažována výsledná kvalita dalšího života nemocného.

Radioterapie je též vhodnou alternativou k chirurgickému výkonu zejména pro nemocné, kteří pro onemocnění srdce a plic nemohou podstoupit chirurgický výkon.

Aplikaci protinádorové chemoterapie je nutné provádět se zvýšenou opatrností. Fyziologické orgánové změny vnitřních orgánů při procesu stárnutí mohou mít neblahý vliv na výskyt a hloubku nežádoucích účinků. Zvláště tzv. křehcí nemocní jsou v největším riziku vzniku poléčebných komplikací. Věk nad 65 let je rizikovým faktorem pro útlum krvetvorby bílé krevní řady a je proto doporučováno preventivní podávání léků, které stimulací krvetvorby mohou tento nežádoucí účinek ovlivnit. Během protinádorové léčby je dalším relativně častým nežádoucím projevem zánět sliznice dutiny ústní. Při silných projevech nežádoucích účinků je nutné urychlené přijetí do nemocnice. Totéž platí pro průjmové komplikace.

Pečlivé sledování funkcí ledvin je samozřejmostí. Ve vyšší věkové skupině je třeba velmi uvážlivé podávat léky s rizikem postižení srdečního svalu anebo se jich vůbec vyvarovat a nahradit je méně toxickou variantou. Vyšší riziko periferního poškození nervů ( neurotoxicita) je ve spojitosti s vyšším výskytem přidružených jako je cukrovka (diabetes melitus).

Projevy neurotoxicky u starších mohou mít závažný vliv na jejich soběstačnost.

Nemocní vyššího věku by neměli být vyloučeni z možnosti aplikace cílené biologické léčby. Vzhledem k malému počtu zařazených nemocných do klinických studií jsou zkušenosti velmi omezené a proto aplikace tohoto typu by měla být prováděna výhradně v síti vybraných center pod kontrolou specialisty pro onkologickou léčbu ve vyšší věkové skupině.

Zkrácen článek prof. MUDr. Luboše Petruželky, CSc.