O bolesti

Vybráno z rozhovoru s MUDr. Ondřejem Slámou - celý text na www.katyd.cz

O nesnesitelném utrpení, způsobeném bolestí, se často hovoří ve spojení se snahami o legalizaci eutanazie...

Asi o této oblasti neřeknu nic nového. Tělesná bolest může skutečně způsobit velké utrpení. Každému člověku, který prožívá fyzickou bolest, však můžeme nějak pomoci. Pokud někdo trpí dlouhodobě „nesnesitelnou“ bolestí, bývá to známkou, že lékař jí nevěnuje dostatečnou pozornost. O eutanazii se ale v dnešní bioetické diskusi hovoří většinou v jiných souvislostech. Pro některé lidi je nesnesitelnou už skutečnost, že jim život s těžkou nemocí neskýtá žádnou radost, že jsou přítěží pro své okolí, že ztrácejí kontrolu nad svou situací a podobně. Zdrojem „nesnesitelného utrpení“ je tedy nikoliv bolest, ale zraněný individualismus a duchovní prázdnota těchto nemocných.

Bolesti nás tedy lékařská věda může zbavit?

Tvrzení, že pacient má bolest neztišitelnou, je stejně zjednodušené, jako troufalé prohlášení, že dovedeme všechny pacienty zbavit veškeré bolesti. To bychom nejednou museli pacienta natrvalo uvést do celkové anestézie. Naším úkolem je mírnit bolest na dobře snesitelnou míru – a to je možné v naprosté většině případů.

Jenže mnoho z nás na vlastní oči vidělo, jak jejich blízcí odcházeli ve velkých bolestech.

Bohužel. Obava, že konec života musí být spojen s bolestí, má u nás reálné základy. Hlavně v nemocnicích a zařízeních dlouhodobé péče nebývá vždy bolest dobře léčená, zdravotníci k ní nepřistupují dostatečně profesionálně. Výzkum, který před několika lety prováděli pražští kolegové, říká, že plnou třetinu klientů tamních domovů důchodců významně omezuje v jejich životě nějaká bolest. A přitom existuje velmi mnoho prostředků, jak tyto potíže zmírnit.

Mají ale „obvoďáci“ dostatečné oprávnění k předpisu opiátů?

Ano, jejich možnosti jsou široké. Naše legislativa je v tomto ohledu velmi dobrá, mnohem liberálnější než v mnoha evropských zemích. Přesto ji řada jinak velmi pečlivých praktických lékařů nevyužívá. Někdy jsou důvodem zmíněné předsudky vůči opiátům, jinde snad obava ze zodpovědnosti, aby těchto léků náhodou nebylo zneužito – jinak si nedokážu vysvětlit, proč tolik praktických lékařů si zvláštní předpisy na opiáty, označené modrým pruhem, raději vůbec nevyzvedává.

V některých případech jsme i svědky neléčení bolesti s odůvodněním, že to ve vysokém věku ani nemůže být jiné.

Ano, slyšel jsem o podobných případech a nemohu je nazvat jinak než hrubou arogancí. Slova „bolesti patří ke stáří, to už nějak musíte vydržet“ by dobrý lékař neměl nikdy vyslovit. Je pravda, že pacienty nelze zbavit všech neduhů. Bolest však nejen umíme, nýbrž i musíme maximálně mírnit. A odbýt pacienta nějakým nevhodným příslovím, nebo dokonce nevkusným žertem může znamenat další zranění už tak rozbolavělé duše.



(Pozn. redakce: MUDr. O. Sláma je lékařem v amb. Podpůrné a paliativní onkologie, vědeckým sekretářem České společnossti paliativní medicíny...)