Máte deprese?

Celosvětově narůstá počet lidí, kteří trpí depresemi. Dříve se uváděla čísla kolem 1,5 %, dnes je to asi 15 %. Na druhou stranu označují lidé za deprese stavy, které depresemi nejsou. Zaměňují depresi a úzkost.

Při depresi pociťuje člověk obrovský úbytek energie, útlum myšlení a pohybu, má smutnou náladu a je sklíčený. Naopak úzkost člověka spíše mobilizuje, je plný napětí, něčeho se bojí. Často pociťuje napětí na prsou a v žaludku.

Deprese může mít několik podob, může se jednat o klasickou psychiatrickou chorobu, která se střídá se zcela opačným stavem s mánií, kdy člověk má hodně energie a rychlé myšlení. Při této depresi je zbytečné pacienta povzbuzovat „vzchop se, vše je v pořádku“, protože to mu nepomůže. Je potřeba nasadit léky - antidepresiva, kterých je celá řada a každému pacientovi vyhovuje něco jiného. Dříve byly oblíbené i elektrošoky.

Známe také tzv. světelné deprese, které se objevují hlavně v Norsku, ale jsou případy i u nás. Může za to hypothalamus, část mozku, která reaguje na světlo.

Některé deprese mohou vyvolat léky nebo drogy. Známe také reaktivní deprese, které vznikají reakcí na nějaký podnět - např. úmrtí v rodině. Jsou známé i deprese, které doprovázejí některé nemoci jako jsou nádory tlustého střeva, některá infekční onemocnění nebo hormonální poruchy. U žen se mohou deprese objevit v období menstruace nebo v klimakteriu.

Deprese jsou v každém věku, nejčastěji si však na ně stěžují lidé kolem 50 let. Léčbu je potřeba zahájit čím dříve, tím lépe. Psychiatra by proto měl pacient vyhledat už při prvních příznacích, které ještě nemusí být depresí. Jde o úbytek energie, velkou únavu, poruchy spánku, kdy nemohou usnout nebo se příliš brzy budí, kdy mají negativní myšlenky, nemůžou se soustředit. Obecně platí, že pomoci je možné jen tomu, kdo chce a o nějakou pomoc se uchází.

Depresi je možné i předcházet. Každý člověk by si měl najít chvilku pro sebe, umět odlišit důležité od méně důležitého, naučit se usmát, uvolnit se.