K čemu slouží nádorové markery

Nádorové markery jsou definovány jako molekuly převážně proteinového charakteru, které jsou přítomny v organismu v důsledku vzniku a vývoje maligního procesu. Jejich výskyt ve tkáni zhoubného nádoru (celulární nádorové markery) a v tělních tekutinách (humorální markery) souvisí s růstem nádoru v organismu, jsou produkovány buď samotným nádorem nebo jinými tkáněmi jako odpověď na maligní proces v organismu.

V době stanovení diagnózy před zahájením onkologické léčby by vyšetření nádorových markerů nemělo nikdy chybět. Nepomůže příliš v diagnóze, ale je nutné pro posuzování rozsahu a hlavně další dynamiky v rámci sledování efektu terapie nebo návratu choroby. Jen vzácně se používají i v rámci prevence- screeningu. Např. u mužů nad 50 let bývá vyšetřován PSA ve vztahu k nádoru prostaty, u pacientů s cirhózou jater po prodělané žloutence typu B bývá vyšetřován marker AFP ve vztahu k nádoru jater nebo se zjišťují některé markery u dědičných nádorových onemocnění. Markery se vyšetřují v rámci hledání neznámého primárního nádoru při známých vzdálených ložiscích (metastázách). Vyšetřování markerů bývá také součástí klinických studií i zkoušení nových léků.

Vzhledem k širokému spektru nádorových onemocnění neexistuje dosud universální marker a ani senzitivita (správný záchyt nemocných) při dostatečné specifičnosti (správná negativita u lidí bez nádorového onemocnění) nikdy nedosahuje ideálních 100%- proto nezvýšená hodnota markerů ještě neznamená nepřítomnost zhoubného onemocnění, a naopak pozitivní výsledek nemusí nutně znamenat zhoubný nádor.

Sledování průběhu choroby a efektu léčby je hlavní doménou. Vzestup hladin markerů představuje upozornění, které často předchází klinickou diagnózu o 3-6 měsíců na návrat choroby. Vzhledem k různým biologickým poločasům se musí zvolit správný interval vyšetření, aby skutečně postihl efekt terapie ne tzv. „lysis fenomen“, tj krátkodobý prudký nárůst hladiny markerů jako odpověď na terapii. Z toho důvodu se vyšetřují nejdříve koncem 3.týdne po léčbě. Obecně lze říci, že pokles hladiny markerů nejméně o 50% po 2 měsících terapie, který byl před léčbou zvýšen nejméně na dvojnásobek referenčních hodnot, znamená dobrou léčebnou odpověď. Intervaly vyšetřování jsou delší ve 2.roce a delší ve 3.roce.

Falešné zvýšení je možné z různých příčin u různých markerů-např některé se zvyšují u kuřáků, u silně obézních, v těhotenství, při menses, při poruchách ledvin a jater, při zánětech plic. K odlišení malignity od nemaligních stavů slouží trvale vzestupný trend monitorování. Výsledky mohou být ovlivněny i dalšími faktory (např. vyšetření konečníku při odběru markeru „na prostatu“ PSA nebo nevhodné skladování odebrané krve atd.

Vybráno z článku MUDr.M.Nekulové (Onkologie 2008)