Život každého člověka má svou hodnotu

Některé tělesné nemoci jsou spojeny s bolestmi, které jsou velmi kruté, a jejich tíhu neumí pochopit ten, kdo je nezažil. Proto lidé, jež jsou zdraví a jež ani v minulosti fyzicky netrpěli, nejsou schopni utrpení druhých lidí pochopit a ohodnotit. Jsou však také psychické bolesti, které také mohou být velmi těžké. Mezi ně může patřit i pocit opuštěnosti a zbytečnosti, nebo dokonce pocit, že svou existencí člověk druhé lidi obtěžuje a ztěžuje jim život. Tyto pocity mohou působit mnoha lidem hodně bolestí a ty mohou být dále prohlubovány nevhodnými poznámkami nebo jednáním. Kdo tak mluví a jedná, si neuvědomuje, co prožívá nemocný či starý člověk, a také si neuvědomuje, že i on sám může být jednou v podobné situaci a i pro něj může být těžké se s ní vyrovnat a prožít ji tak, aby neuškodila jemu ani druhým lidem.

Věříme, že život každého člověka má svou hodnotu a každý je prospěšný lidem kolem něj. Bůh řídí život každého jednotlivce a dává mu nejen poslání, které má splnit, ale současně i svou pomoc, aby své poslání byl schopen naplnit. Žádné poslání není méně hodnotné nebo zbytečné, každé má svou hodnotu a prospívá tomu, kdo ho plní, ale i všem ostatním lidem.

Máme mít proto pochopení pro všechny bolesti lidí kolem nás a máme mít snahu jednat tak, aby si nemocní uvědomovali, že nám na nich záleží, že si jich vážíme a oceňujeme všechno, co prožíváme. I oni ocení naši snahu, přestože poznávají, že není tak účinná, jak by si oni přáli a jak bychom my chtěli. Můžeme se od nemocných učit, jak se vyrovnávat s těžkými životními situacemi a jak je prožívat, aby byly přínosem; oni si uvědomují náš zájem o ně a naši snahu jim jejich situaci usnadnit a ulehčit, a to jim ukazuje, že nejsou zapomenuti a že na nich někomu záleží.

Musíme mít pochopení i pro takové stavy nemocných, kdy se neumí se současnou situací vyrovnat a snaží se udělat všechno, aby se změnili. Tyto jejich projevy nesmíme vztahovat ke své osobě, ale musíme si uvědomovat, že jsme v takové chvíli třeba jediní, kdo jsme ochotni je vyslechnout.

Nám pomáhá vyrovnat se s takovou situací víra, že Bůh zná všechno, co nemocný právě prožívá, a dá mu potřebnou pomoc, aby byl schopen se se vším vyrovnat tak, aby mu to neuškodilo. Čím budeme mít větší snahu chápat situaci nemocného člověka a čím víc nám na něm bude záležet, tím lepší bude náš přístup k němu a tím víc mu prospějeme.

Otec J. Šik, z farního zpravodaje Tomášek