O poskytnutí pomoci

Když se člověku daří dobře, když je spokojený, má dojem, že tato situace je trvalá a že se mu tak povede stále. Je naladěn optimisticky a je přesvědčený, že je schopen dobře prožít všechno, co se vyskytne. Když se však situace změní a objeví se nečekané problémy, zmizí jistota a optimismus a objeví se strach z budoucnosti. Strach zbavuje člověka jistoty a sil a způsobuje, že všude vidí možnosti, které mu ublíží a na které nebude stačit. Tehdy hledá někoho, na koho se může spolehnout a kdo nezklame. Každý, kdo je ochoten takovou pomoc poskytnout, koná velmi záslužný skutek. Jeho přístup k trpícímu člověku má velkou hodnotu, i když objektivnmě jeho pomoc je malá. Vědomí, že je někdo, komu na trpícím člověku záleží a kdo je ochoten mu poskytnout pomoc, i když je to pro něj třeba nesnadné, motivuje trpícího člověka a vlévá mu odvahu, protože si uvědomuje, že není opuštěný, že může počítat s pomocí druhých lidí. Trpících lidí, kteří skutečně pomoc potřebují, je kolem nás hodně.

Jak se k nim máme chovat, nám ukazuje Jéžíš svým jednáním a svými podobenstvími v evangeliu. Je to podobenství o milosrdném Samaritánovi, o chudém Lazarovi. Je to vylíčené v jednání Veroniky, která na křížové cestě podala Kristu roušku na osušení obličeje nebo jeruzalémských žen, které projevovaly soucit s trpícím Jéžíšem. Všichni, kteří se snažili usnadnit trpícím lidem jejich utrpení, tak jednali, i když to bylo spojeno s těžkostmi a námahou. Jim záleželo na dobru trpících lidí a byli ochotni jim pomoci, i když to právě pro ně samotné bylo těžké.

Když se podíváme pozorně kolem sebe, vidíme lidi, kteří potřebují pomoc a kteří třeba nemají dost odvahy o ni požádat. Nemáme čekat na požádání, ale máme z vlastní iniciativy těmto lidem pomoc poskytnout. Nemáme čekat na uznání naší snahy, nemáme čekat na vděčnost, ale máme to udělat ochotně a nezištně. Máme v osobě trpícího člověka vidět Krista, kterému také sloužíme. On se v evangeliu ztotožňuje s lidmi trpícími a prohlásil, že všechno, co někdo udělá trpícímu člověkovi, dělá jemu a on že nezapomene na nic, čím mu někdo v trpícím člověku pomohl. Žádná taková pomoc není marná, ale každá má hodnotu.

Otec J. Šik, z farního zpravodaje Tomášek