Když člověka něco bolí a trápí

Když člověka něco skutečně bolí a trápí, touží mít někoho, kdo chápe jeho bolesti a komu se může svěřit se vším, co prožívá a je pro něj těžké. Skutečnost, že může svoje trápení formulovat, že může o něm hovořit, mu přinese ulehčení a posílí jeho důvěru, že existuje někdo, komu na něm záleží a kdo má pochopení pro jeho trápení.

Lidé však neradi poslouchají opakované stížnosti na prožívané bolesti a na trápení, brzy je to unavuje a snaží se takovým hovorům vyhnout. Mají si uvědomit, že je to skutek blíženské lásky a že má velikou hodnotu. Čas, který tomuto rozhovoru věnují, není ztracený, ale prospěje nejen trpícímu člověku, ale prospěje i jim. K tomu, aby byl člověk schopen poslouchat takové stížnosti, je nutné, aby skutečně měl rád toho, kdo se mu se svými bolestmi svěřuje, aby mu na něm záleželo a chtěl mu účinně poskytnout pomoc. Víme, že lidí, kteří jsou schopnu tak jednat, je ve společnosti málo. O to, co trápí druhé lidi, se příliš nestarají.

Každý z nás se může dostat do situace, která pro něj bude těžká a kdy bude toužit po možnosti sdělit svoje starosti druhému člověkovi. My si však v takových chvílích uvědomujeme, že žijeme v posvěcující milosti, že Bůh je v naší duši přítomen zvláštním způsobem a že se k němu můžeme obrátit se vším, co prožíváme. On má vždy dost času a pochopení pro všechno, co prožíváme a vždy je ochoten nám dát pomoc , kterou potřebujeme. On nás nikdy neodmítne a vždy můžeme s jeho pochopením a pomocí počítat. I když se nám může stát, že nám nedá to, co si přejeme a v době, kdy si to přejeme, máme mít jistotu, že každá naše prosba je vyslyšena a že vždy nám Bůh dá to, co je pro nás nejlepší a ve chvíli, která je pro nás nejvhodnější. Když budeme mít tuto důvěru, budeme vždy ve svém životě vyrovnaní a klidní a nikdy nebudeme mít zbytečné obavy o průběh našeho života. Svým vztahem k řešení problémů budeme ovlivňovat i lidi, kteří budou kolem nás a kteří budou naše jednání sledovat.

Otec Josef Šik, Vybráno z časopisu Tomášek