Jak se zbavit bolestných vzpomínek

Není člověk, který by mohl prohlásit, že mu nikdo nikdy neublížil. Každý si uvědomuje, že mu bylo v životě ukřivděno, že ho někdo zranil slovem nebo skutkem. A na takové zranění jsou zvlášť citliví nemocní a staří lidé, kteří bývají dlouhé hodiny sami a kteří se stále vracejí k tomu, co prožili. Víc se vrací k tomu, co bylo bolestné a na co vzpomínají už třeba mnoho roků.

Jediná cesta, jak se zbavit takových bolestných vzpomínek, spočívá v odpuštění tomu, kdo zranění způsobil. Není to snadné, ale je to nutné a jistě účinné, protože odpuštění přinese do duše pokoj a spokojenost. Odpuštění je věcí rozumu a svobodné vůle. Člověk musí chtít odpustit to, čím mu bylo ublíženo, a zapomenout na předmět křivdy.

Každý, kdo se na sebe dívá spravedlivě, si uvědomuje, že i on sám zranil druhé lidi. Někdy neúmyslně, neopatrností a nedomyšlením důsledků svého jednání. I takové jednání může druhého člověka hluboce zranit. Každý z nás však chce, aby mu lidé odpustili všechno, čím je zranil, a jednali s ním tak, jako kdyby k ničemu špatnému nedošlo. Když chceme takové jednání od druhých lidí, musíme jednat stejně a dokonale odpouštět druhým všechno, čím nás zranili. Tím, že přerušíme řetěz vzájemného ubližování, přerušíme zlo a zabráníme jeho šíření ve společnosti.

Máme si často uvědomovat, že když se modlíme Otče náš, vyslovujeme prosbu, aby nám Bůh odpustil tak, jak my odpouštíme druhým lidem. Plyne z toho, že když neodpouštíme, nemůžeme čekat odpuštění.

Když se kriticky a objektivně podíváme na to, čím nám bylo ublíženo, uvědomíme si, že podstata toho, čím nám bylo ublíženo, je nepatrná, že v celé záležitosti hrála naše pýchy a naše uražená ješitnost. Toto poznání nás může vést k rozhodnutí dokonale odpustit tomu, kdo nám ublížil, zapomenout na to a obnovit normální vztah k tomuto člověku. Není to snadné, ale je to nutné, když chceme mít ve své duši klid a skutečný pokoj. To jsou hodnoty, které stojí za přemožení naší pýchy a uražené ješitnosti. Můžeme si také uvědomit, že nevíme, kolik příležitostí budeme mít v budoucnosti, nevíme, jaké budou okolnosti. Čím dříve srovnáme všechno, co narušuje náš vztah k lidem, tím budeme ve své duši spokojenější a vyrovnanější. Když budeme mít dobrou vůli, Bůh nám usnadní všechno, co se nám bude zdát těžké, a ovlivní nejen nás, ale i toho, s kým budeme jednat.

Otec J. Šik, z farního zpravodaje Tomášek